Stačí, abyste se vžili do role cestujícího, který právě vystupuje na perón nádraží, které spadá do Vaší správy. Nakonec i tento prostor patří k Vaší obci, i když je od vesnice vzdálen jen několik set metrů. Ale ty lampičky, které mají dosvit tak akorát na dosah ruky, jsou vážně už jen pro výsměch. Možná jejich světýlko spíš obtěžuje, než ukazuje cestu po nástupišti k východu a posléze na cestu. Věřte, že sodíková výbojka by se šikla!
Uvědomte si, jak to vypadá nyní.
- Cestující se konečně dostal do cílového místa své každodenní cesty z práce. Za pár minut se smrákání promění ve tmu.
- Vystupuje z vlaku a oči má vykulené do tvaru malých melounů, aby se vynasnažil co nejlépe uvidět na zem, po které musí přejít na chodník. A to bez ztráty rovnováhy, pokud by přehlédl kámen, který se mu nějakým nedopatřením postavil do cesty.
- Stejně tak to vypadá i po cestě k domovu. Mnozí mají možná čelovku, nebo baterku.
Není Vám to, jako správci objektu trapné?
Uvědomte si, že to může vypadat podstatně lépe.
Proč byste nemohli konečně zajistit veřejné osvětlení, jako to mají ostatní obce? Cožpak je takový problém rozmístit na nádraží a také na cestu k vesnici několik sodíkových výbojek, které dodají dostatek světla?
Víte, jak ulevíte cestujícím, kteří se vracejí ze šichty domů? Nemají tu možnost dostat se z práce domů jiným způsobem. Takovou vymoženost, jako je automobil, bohužel, nemají.
Pod světlem sodíkových výbojek se cestujícím bude šlapat, jak v ráji. Těch několik set metrů zvládnou bez úrazu a hlavně bezpečně. Pořádné světlo odrazuje případné výrostky, kteří mívají ty hloupé nápady z někoho si vystřelit. Nyní na ně není vidět. Ale potom? Potom si už netroufnou na nějaké skopičiny ani pomyslet!
Milí správce nádražního prostoru, koukejte v co nejkratším čase zajistit osvětlení nádraží a cesty sodíkovými výbojkami, ať se Vám cestou žádný chodec nezraní! Je to i ve Vašem zájmu!